01/2022
Zdravím všechny příznivce našeho národního plemene. Čeští fousci jsou mými nejen loveckými partnery už 10 let a jsou mou srdeční záležitostí. Možná proto, že sepohybuji ve „fousatých kruzích“ tak dlouho a zároveň jsem veterinární lékařkou, všimla jsem si, že v posledních několika letech se ke mně častěji dostávají informace výskytu OCD ramen u fouska. Tato skutečnost mě přiměla stvořit tento článek.
Scénář je vždy velmi podobný a znám ho sama, ze své vlastní zkušenosti. Pořídíte si krásné roztomilé štěně, to prospívá a krásně roste. Vás hřeje u srdce, že má skvělý původ, lovecké vlohy, výbornou srst a povahu, popřípadě v pořádku přezubí. Ale ejhle, kolem šestého, sedmého měsíce vám začne kulhat na přední běh, zezačátku jen občas, zpravidla po procházce či výcviku. Poté, i když vstane po chvilce klidu a kulhání už neustupuje. Myslíte si, že se jen uhodilo, nebo namohlo, tak psa necháte chvilku v klidu, ono to pomůže, ale po zátěži se kulhání objeví znovu. Navštívíte veterináře, ten vaše psisko vyšetří, zrentgenuje a vyřkne diagnózu: OCD ramene, v horším případě obou ramen, která se bez relativně finančně nákladné operace nedá vyřešit. Když samozřejmě pominu chovnost jedince, která nepřichází v úvahu, tak šance na lovecké využití a komfort života je bez chirurgického zákroku mizivá.
Vzhledem k tomu, že se moje veterinární praxe orientuje hlavně na medicínu velkých zvířat, poprosila jsem pana doktora MVDr. Jana Umana, odborníka, ortopeda a chirurga, který má s tímto onemocněním nejen u fousků zkušenosti, aby nám osteochondrózu ramene přiblížil a díky následujícím odstavcům mi pomohl dostat ho do podvědomí nás, obdivovatelů českého fouska.
Následují slova pana doktora, za která ještě jednou děkuji:
V naší praxi se s tímto onemocněním setkáváme poměrně často. Typickým zástupcem je rostoucí štěně velkého (často obřího) plemene. V rámci populace loveckých plemen není výskyt diagnostikován příliš často, nicméně, minimálně na našem pracovišti, jsme výskyt OCD u fouska zaznamenali za poslední 2 roky opakovaně. A to ve věkové skupině 6 – 7 měsíců, ve většině případů s oboustranným postižením.
Jedná se o multifaktoriální onemocnění s výrazným vlivem genetických a nutričních faktorů. Přesný důvod vzniku neznáme, s velkou pravděpodobností se musí sejít faktory prostředí a genetická zátěž od rodičů. Vlivy prostředí – typicky nutriční složka (ta je díky komerčním krmivům do značné míry řešitelná dobře), tak složka vlivu prostředí, kdy je nutné vnímání potřeb každého jedince v určité fázi rychlého růstu a tím se vyhnout pohybovému přetížení.
Osteochondróza vzniká jako porucha enchondrální osifikace hlavice pažní kosti. Typicky se léze vyskytuje na zadní (a zároveň horní) ploše. Zmíněná porucha osifikace způsobí výrazné zesílení chrupavky, což vede k nedostatečnému vyživování chondrocytů (stavební buňky samotné chrupavky), které začnou postupně odumírat. V hluboké vrstvě vede tento proces ke vzniku defektu v místě spojení chrupavky a subchondrální kosti. Následně již stačí běžná aktivita v tédobě energií nabitého štěněte a v chrupavce se vytvoří drobné trhliny, které v konečném důsledku způsobí odloučení chrupavky od kosti. Konkrétně tato patologicky vytvořená struktura vytváří z popsané osteochondrózyosteochondritisdissecans – OCD.
Toto onemocnění je často doprovázeno velkou bolestivostí (ta často koreluje s velikostí a lokalizací léze i odloučené chrupavky). Odloučená chrupavka může zůstat v místě, častěji putuje v kloubu do typických míst, kde se může usadit a následně ve formě kalcifikace způsobovat nezvratné degenerativní změny v kloubu. V této době již často chirurgický zákrok neposkytuje optimální výsledky.
Chirurgická léčba se provádí artrotomicky (na našem pracovišti preferujeme vzhledem ke specifickému uspořádání kloubu a častému postižení kloubu velkého rozsahu), nebo artroskopicky (miniinvazivní technika, rychlejší rekonvalescence, ne vždy zcela ideální možnost revize). Po odstranění chrupavčitého flapu a nekrotické chrupavky se oživí kyretáží subchondrální kost a demarkace zdravé chrupavky nutná k dalšímu vyhojení defektu.
Vzhledem k tomu, že ve většině případů námi ošetřených psů bylo postižení oboustranné, lze předpokládat, že genetická složka může mít velkou roli v rámci šíření tohoto onemocnění u vašeho plemene. Hodnotím zde ale, pouze malou skupinu jedinců. V případě pokračujícího výskytu tohoto onemocnění je zajisté doporučitelný plošný rtg monitoring ramenních kloubů a eliminaci postižených jedinců z chovu. Touto cestou se vydávají plemena s velkým stupněm postižení (jako příklad uvedu VŠSP).
MVDr. Jan Uman
Já mám to štěstí, že jsem mohla svému psímu kamarádovi poskytnout plnohodnotnou léčbu a následnou rehabilitaci s podpůrnými prostředky po operacích obou ramenních kloubů, které následovaly během dvou měsíců po sobě, ve věku cca 7 a 9 měsíců. Operace byly provedeny včas a díky tomu jsme bez problémů absolvovali lovecké zkoušky z výkonu, zúčastnili se s úspěchem výstav a plnohodnotně si užíváme loveckou praxi bez projevů bolesti, natož kulhání při nebo po pohybu.
Co říci závěrem? Jako u každého onemocnění je nejlepším lékem prevence.
Jako majitelé můžete dbát na složení stravy a především nižšího obsahu bílkovin u mladého rostoucího psa. Někdy méně je více. Pokud vidíte, že štěně velmi rychle roste, omezte v přijatelné míře jeho pohyb. Když si všimnete, že mladé zvíře pokulhává, nechte ho co nejdřív vyšetřit odborníkem, tím předejdete nevratným změnám v kloubech.
Chovatel to má s prevencí o trochu těžší. Měl by mít alespoň základní povědomí (nejen) o tomto onemocnění a svá chovná zvířata pečlivě vybírat. V případě pochybností podstoupit rentgenologické vyšetření, nezavírat oči a nechovat „za každou cenu“.
Nejtěžší úkol mají ovšem poradci chovu a chovatelská rada jako taková. Jejich úloha není vůbec záviděníhodná. Oni vybírají chovné páry a v jejich výběru existuje mnoho proměnných. Zdraví je jen jednou z nich. Těm, kteří tuhle funkci vykonávají dobrovolně a bezplatně ve svém volném čase, mi nepřísluší nic radit. Jen jim přeji, aby měli dostatek sil se stále vzdělávat, mít oči otevřené, naslouchat a poznávat nové možnosti, jak Fouskovi v následujících letech pomoci udržet výkon, exteriér a zdraví. Český fousek je totiž opravdu naším národním pokladem a stojí za to o něj pečovat, aby mohl dělat radost i následujícím generacím.
Těm, kteří dočetli až sem, velmi děkuji a přeji: Fouskům zdar :-) ! MVDr. Věra Vtelenská
Vysvětlivky k rentgenům:
jedná se o mladou fenu českého fouska, snímky pořízeny před a po operacích, ve věku 6 až 8 měsíců, postiženy byly oba ramení klouby, přičemž levý hůře.
Obr. 1: šipka ukazuje rozsáhlé poškození hlavice pažní kosti levého ramene před operací, tento nález doprovázelo silné kulhání psa a bolestivost ramene
Obr. 2: šipka ukazuje poškození kloubní plochy pažní kosti pravého ramene před operací, v tomto případě bylo kulhání občasné a ne tak výrazné
Obr. 3 : šipka ukazuje hojící se defekt chrupavky na levé končetině cca3 týdny po úspěšném zákroku Obr. 4: šipka ukazuje hojící se defekt chrupavky na pravé končetině cca 4 týdny po úspěšném zákroku