Jak jste již v minulých číslech klubového zpravodaje mohli číst, výzkum lysivosti postoupil do té fáze, že jsme byli schopní identifikovat geny, které by mohly mít s projevem onemocnění přímou souvislost.
V současnosti ještě statisticky vyhodnocujeme informace z dotazníků, které byly shromážděny spolu se vzorky krve jednotlivých psů, nicméně další postup ve výzkumu závisí na získání dalších finančních prostředků. I tak jsme ale byli schopní získat množství dalších informací ze stejných dat, která byla shromážděna pro výzkum lysivosti. Pro ty, co by si chtěli zjistit více, jedná se o Embark test, který běžně stojí cca 150 USD/1 test, což je v přepočtu cca 3300,-Kč (testovalo se cca 200 vzorků krve). My jsme díky spolupráci s americkym klubem chovatelu CF a Cornell University získali tyto data za mnohem nižší cenu. Díky tomuto testu můžeme například zjistit, jak je geneticky kódováno zbarvení a struktura srsti, velikost těla nebo například výskyt paspárků. Vidíme ale například i koeficient inbreedingu (příbuznost) nebo kódování některých imunitních genů. O všech těchto výsledcích budeme informovat v dalších číslech zpravodaje. Významnou součástí Embark testu jsou i markery genetických onemocnění, o kterých vás chceme informovat v tomto článku. Každý jedinec byl testován na 157-193 různých genetických onemocnění. Jsou zde zastoupena onemocnění postihující srážlivost krve, oční vady, vady růstu, vady nervové soustavy, onemocnění ledvin, onemocnění srdce, epilepsii, a další. Výbornou zprávou je, že z tohoto množství různých genetických onemocnění se v populaci českých fousků vyskytují pouze dvě – degenerativní myelopatie a hyperurikosurie. Je ale potřeba tato onemocnění včas podchytit, než se stanou velkým problémem. Ještě jeden marker se v populaci ČF vyskytuje v téměř 50% míře, jde ale o klinický nástroj (aktivita jaterního enzymu ALT), nejedná se o genetické onemocnění. Jde spíše o informaci pro veterinární lékaře. Obě onemocnění a klinický nástroj jsou blíže popsána dále:
Degenerativní myelopatie (DM)
Toto onemocnění bylo v naší populaci nalezeno u 9 z 202 jedinců (4.5 %). Všichni identifikovaní jedinci byli přenašeči, žádný nebyl nemocný (recesivní homozygot). Kdyby někdo namítal, že máme pracovat pouze s výsledky našich v ČR narozených ČF, pak je to tedy 189 ČF otestovaných a narozených v ČR a z toho 7 geneticky potvrzených přenašečů. Což znamená 3,70 % prokázaných přenašečů z testovaného vzorku.
Jedná se o progresivní neurodegenerativní onemocnění. Progresivní znamená, že se objevuje ve středním a vyšším věku a že se s věkem zhoršuje. Neurodegenerativní znamená, že dochází k poškození neuronů, základní stavební jednotky nervové soustavy. A protože neurony nemohou regenerovat, je jejich poškození nevratné. V tomto případě se jedná o to, že se v buňkách hromadí nefunkční enzym (konkrétně superoxiddismutáza) a toto nahloučení má pak za následek poruchu funkce nervové soustavy. Zprvu se projevuje slabostí pánevních končetin (horší vstávání, kulhání), později jejich ataxií (porucha koordinace - kolíbavá chůze, vrávorání, překřížení končetin), ztrátou svaloviny, můžou se objevit křeče a časem může dojít k postižení předních končetin, svalstva na hlavě (neschopnost přijímat krmení) a svalstva na hrudníku (horší dýchání), objevuje se inkontinence moči a stolice, zvíře není schopno žádného pohybu. Onemocnění se vyskytuje hlavně u německých ovčáků, boxerů, welsh korgiho a foxteriérů, ale objevit se může u kteréhokoliv plemene. Příznaky se objevují mezi 5.-14. rokem věku, nejčastěji okolo 8. roku. Postihuje feny i psy. Pro zájemce o genetiku uvedu, že se jedná o mutaci v genu SOD1. Je to autosomálně recesivní onemocnění s variabilní penetrací, tzn. že i když má jedinec obě mutace v genu, nemusí se projevit, nicméně v drtivé většině případů se příznaky projeví. Když se některé z těchto příznaků objeví, nemusí se hned jednat o DM. Nejprve je třeba vyloučit další, a mnohem častější, onemocnění, např. DKK (dysplazie kyčelního kloubu), syndrom caudy equiny (srostlé bederní obratle a křížová kost), spondyloartrózu (srostlé obratle v hrudním či bederním úseku páteře), výhřez meziobratlové plotýnky.
(Ne)konkrétní příklady
Jsme velmi vděční všem majitelům fousků, kteří přispěli k výzkumu poskytnutím krve svých fousků. Bez nich bychom na tento rodící se problém nepřišli včas. Nebylo by spravedlivé zveřejnit konkrétní jména, dokud se Výbor KCHČF nerozhodne, jak s těmito výsledky naloží.
Kromě výše zmíněných 7 přenašečů víme ještě o třech dalších v ČR. Ti sice testováni nebyli, nicméně jedná se o rodiče a potomka, který na DM zemřel (veterinárně potvrzená smrt na DM). Je tedy jisté, že oba tito rodiče museli být minimálně přenašeči. Dále budou označení jako Pes A a Fena A.
Dalším jedincem, kterého jsme byli schopní vysledovat jako přenašeče je fena, která je matkou geneticky potvrzeného přenašeče. Normálně by byli v podezření na přenašečství oba rodiče onoho přenašeče a nebylo by možné určit jinak než geneticky, který z nich předal potomkovi svůj defektní gen DM. Ovšem v tomto případě byl otec tohoto přenašeče také testován a prokázán jako čistý (zdravý). Proto matka musí být tou, která přenesla svůj defektní gen DM na potomka. Tato matka přenašečka bude dále označena jako Fena B.
V ČR máme tedy celkem 10 identifikovaných přenašečů DM. Nejvíce identifikovaných přenašečů a jejich chovných potomků a vnuků je v liniích I, III a VII. Pravdou ale je, že tyto tři linie mají také největší zastoupení v odebraných vzorcích ve výzkumu. Navíc žádný současný fousek není 100% v jedné linii. To znamená, že jednu z těchto třech linií má v sobě většina fousků a situace s přenašeči má dnes již hluboce meziliniový přesah.
(Ne)konkrétní příklady po rozboru rodokmenů
(Poznámka autora: Z výše uvedeného důvodu je následující rozbor anonymní. Pro lepší názornost uvádím u psů přenašečů linii, ve které působí a stejně tak i u všech chovných psů, které po sobě tito přenašeči zanechali.)
Pes A (chovný pes III linie)
Více využívaný chovný pes, který po sobě v ČR zanechal více než 10 vrhů. Z toho 4 chovné feny (už měly také vrhy) a 2 chovné psy (oba působí ve III linii a i oni už mají chovné potomky). Pes A je také otec zatím jediného nám známého a veterinárně potvrzeného úmrtí fouska na DM.
Fena A
Přenašečka. Chovná fena, která dala dva vrhy. V prvním vrhu se narodil již zmiňovaný fousek zemřelý na DM a to ze spojení s přenašečem Psem A. Z druhého vrhu dala chovného psa působícího v I linii. Pravděpodobnost, že je tento chovný pes také přenašečem nebo dokonce přímo nemocný (recesivní homozygot) DM se zvyšuje tím, že jeho otcem je výzkumem geneticky potvrzený přenašeč Pes B. V obou vrzích této Feny A se potkali dva rodiče přenašeči!
Pes B (chovný pes I linie)
Geneticky prokázaný přenašeč. Více využívaný chovný pes, který měl v ČR asi 10 vrhů. Tento pes dal geneticky prokázaného přenašeče (Fena C). Dále v současnosti v chovu působí tři jeho synové chovní psi (dva působí v I linii a jeden ve III linii).
Fena B
Tato fena přenašečka měla 6 vrhů. Nechala po sobě chovnou fenu (také měla již vrhy) a dva chovné psy (oba působí v VII linii).
Fena C
Geneticky prokázaný přenašeč. Není chovná. Její otec je přenašeč (Pes B)
Fena D
Geneticky prokázaný přenašeč. Chovná fena, která dala chovného psa (působil v VII linii) a chovnou fenu, po níž jsou dva chovní psi (oba působí v X linii).
Fena E
Geneticky prokázaný přenašeč. Nechovná fena. Měla však chovnou sestru, která dala dva vrhy.
Fena F
Geneticky prokázaný přenašeč. Chovná fena, která dala jeden vrh a z toho jednoho chovného Psa C (působil v VII linii). Tento pes je také geneticky prokázaným přenašečem.
Fena G
Geneticky prokázaný přenašeč. Nechovná fena. Měla však chovnou sestru, která měla jeden vrh.
Co to pro naše plemeno znamená?
Zrádné na celé situaci je, že přenašeče DM nijak na první pohled nepoznáme a jinak, než genetickým testováním ho nezjistíme. Neodhalení přenašeči se uplatňují v chovu a pomalu přispívají k čím dál většímu rozšiřování defektního genu v plemeni. Největším nebezpečím je intenzivní využívání těchto neodhalených přenašečů v chovu! Pak se totiž mnohonásobně zvyšuje pravděpodobnost, že se potkají dva rodiče přenašeči, a to tím více, čím menší je populace plemene. Je ale třeba říci, že pokud už víme, že jedinec je přenašeč (byl otestován), může být i tento jedinec s celkem klidným svědomím používán v chovu, pokud budou jeho/její partneři zdraví. Chovatel by v takovém případě měl informovat majitele štěňat z takovéhoto spojení, že by měli nechat své svěřence otestovat. Pokud by pak na těchto jedincích chtěli chovat, mělo by být testování povinností. Není řešením otestované přenašeče vylučovat z chovu. To si český fousek jako málopočetné plemeno nemůže dovolit. Zejména dnes, kdy klesá počet narozených vrhů, počet chovných fen i psů a genetická variabilita se tím snižuje.
Snad nejhorším scénářem by bylo „nechat to být a neřešit“ neboli „nějak bylo, nějak bude“. Počet přenašečů v populaci není zdaleka zanedbatelný a v blízké budoucnosti by to mohl být skutečný problém. Nicméně situace ještě zdaleka není ztracená. Máme štěstí, že díky výzkumu jsme situaci podchytili právě včas než se v populaci rozšíří natolik, že se stane onemocnění DM špatnou vizitkou a častou příčinou úmrtí u fousků. Snad není třeba připomínat, že těch 10 identifikovaných přenašečů má mnoho chovných potomků, sourozenců a předků (potencionální přenašeče) a zdaleka to nejsou jediní přenašeči, kteří se dnes v populaci pohybují a uplatňují v chovu. A je jen otázkou času, kdy se častěji začnou potkávat dva rodiče přenašeči. Při zodpovědnosti chovatelů a opatrném vedení chovu je možné během pár generací onemocnění z chovu zcela eliminovat.
Hyperurikosurie (HUU)
Toto onemocnění bylo v naší populaci nalezeno u 3 z 202 jedinců (1.5 %). Všichni identifikovaní jedinci byli z ČR a byli to přenašeči, žádný nebyl nemocný. K mutaci dochází v genu SLC2A9. Je to onemocnění metabolismu bílkovin, konkrétně kyseliny močové. Ta je za normálních okolností v játrech rozložena na allantoin, který je rozpustný a vyloučí se močí. Pokud dojde k mutaci v genu, který zajišťuje tuto přeměnu, kyselina močová není rozložena a je v nadměrném množství vylučována ledvinami, hromadí se v močovém měchýři, resp. v moči, a zde může krystalizovat a tvořit močový písek nebo močové kameny (konkrétně uráty). Přítomnost kamenů může dráždit sliznici močového měchýře a vyvolat zánět. Pokud je kamínek malý, může se dostat do močové trubice a tuto ucpat. Mezi příznaky tohoto onemocnění (ale platí i pro ostatní typy kamenů) patří krev v moči, obtížné nebo přerušované a časté močení, bolestivý postoj při močení; pokud se trubice ucpe, tak také bolestivost břicha, nápinky, zvracení a snížený příjem krmení. K diagnostice využíváme vyšetření moči, sonografické a/nebo RTG vyšetření. Podává se speciální dieta a látky, které zvyšují pH moči (tím snižují krystalizaci kyč. močové). Onemocněním trpí především samci a nejčastěji ho pozorujeme u dalmatinů a černých ruských teriérů. Vyskytnout se ale může u řady jiných plemen. Stejně jako u DM, i u tohoto onemocnění se jedná o autosomálně recesivní onemocnění, tj. jedinec musí získat gen od obou rodičů, aby klinicky onemocněl. Pokud má jen jednu mutaci, je přenašečem. První projevy jsou pozorovány kolem 6. roku věku. I pro toto onemocnění existuje genetický test, takže je možné případné přenašeče a nemocné jedince poměrně jednoduše odhalit.
Kromě tří jedinců identifikovaných ve studii byla jako přenašeč určena i jedna netestovaná fena z ČR. Je matkou geneticky potvrzeného přenašeče. Otec byl testován jako zdravý, je tedy zřejmé, že matka musela být přenašečka. Tato fena bude dále označena jako Fena A.
(Ne)konkrétní příklady po rozboru rodokmenů
Fena A
Chovná fena, přenašeč. Měla 4 vrhy a nechala po sobě chovnou fenu a chovného psa (působil v I linii). Nevíme, zda tato fena získala svůj defektní gen od otce nebo od matky. Co ale víme určitě je, že minimálně jeden z rodičů musel být přenašeč nebo recesivní homozygot. Proto pro názornost uvádím informace o obou jejích rodičích.
Její matka měla 3 vrhy a dala šest chovných fen (z těchto fen vzešlo množství chovných fen a dva chovní psi v současnosti působící v I linii a v VII linii).
Její otec (I linie) měl 10 vrhů a z toho vzešlo pět chovných fen. V současné době se však zdá pokrevní linie tohoto otce již zaniklá, resp. v chovu nepůsobí žádný z jeho potomků.
Fena B
Geneticky prokázaný přenašeč. Nechovná fena. Dcera Feny A.
Fena C
Geneticky prokázaný přenašeč. Chovná fena. Měla jeden vrh a dala chovnou Fenu D. Nevíme, jestli tato Fena C získala svůj defektní gen od svého otce nebo matky. Nicméně jeden z nich to být musel a oba zanechali po sobě více chovných jedinců.
Fena D
Geneticky prokázaný přenašeč. Chovná fena, dcera Feny C. Měla dva vrhy v letech 2017 a 2019.
Závěry i doporučení jsou stejná jako v případě DM. Je třeba podchytit problém v začátku a vyřešit ho co nejdříve s pomocí genetického testování.
Aktivita Alaninaminotransferázy (ALT)
ALT je spolu s ALP (alkalická fosfatáza), AST (aspartátaminotransferáza) a GGT (gamaglutamyltransferáza) základním parametrem k posouzení poškození jater. Na rozdíl od dále uvedených, je ALT enzym specifický pro játra, tzn. že jeho zvýšení značí poškození jaterního parenchymu. Mezi nejčastější příčiny patří infekce, otravy, nádory, podávání některých léků a také se může jednat o důsledek hormonálních onemocnění. Naproti tomu ALP se produkuje také v ledvinách, střevě, kostech a placentě; AST se nachází také v srdečním a kosterním svalstvu; GGT také v ledvinách. Z toho plyne, že pokud jsou tyto enzymy zvýšeny, ale ALT zvýšeno není, je třeba hledat příčinu onemocnění jinde. Jsou – li zvýšeny všechny enzymy nebo právě jen ALT, jedná se o onemocnění jater (přesněji, pokud jsou hodnoty zvýšeny více než 5x). U všech těchto enzymů se snížená hladina nepovažuje za klinicky významnou. V dodaných výsledcích z testování v USA byl u asi 50% jedinců zaznamenán gen pro nízkou hodnotu ALT. Mohlo by to znamenat, že pokud by jedinec měl celý život tento enzym pod spodní hranicí (fyziologicky 10-100 U/L nebo 0,1-1 mikrokat/l) a došlo k jaternímu poškození, hodnoty by se zvýšily, ale pouze do normálu, což by mohlo toto poškození maskovat. Proto je třeba odběr opakovat a nález hodnotit s ohledem na klinické příznaky a aktuální stav jedince, vč. jeho zátěže. Při zvýšení do 5 násobku hodnot se jedná o mírné zvýšení, při 5-10 násobku o středně závažné zvýšení a při zvýšení nad 10 násobek o výrazně závažné zvýšení. Při mírném zvýšení hledáme ještě jiné příčiny mimo játra a terapie je založena na podpoře jaterní funkce. Až při středně a výrazně závažném zvýšení předpokládáme primární poškození jater, doděláváme další krevní parametry a nasazujeme specifickou terapii.
Jak bylo zmíněno na začátku, nejedná se o genetické onemocnění, spíše o diagnostický nástroj, informaci pro veterinární lékaře. V tomto případě není potřeba dělat žádné závěry ani doporučení.
Všem majitelům psů, kteří darovali krev ještě jednou děkujeme! Tito majitelé se můžou přihlásit o výsledky zdravotního screeningu u Silvie Neradilové na emailu
Fouskům zdar!
Ing. Silvie Neradilová,
MVDr. Alena Truhlářová,
Bc. Iveta Dočkalová