Jak jistě víte, ve zpravodaji 2/2014 vyšel můj Článek ČF „kříženci“ a přilití krve. A jak jste si také mohli přečíst v tomto zpravodaji, reagoval na něj Ing. Václav Sobolík. Jsem ráda, že se kolem této problematiky rozpoutala diskuze. Ovšem dosti mě mrzí jeho obvinění, že matu členy klubu a nepravdivě interpretuji dokumenty ČMKU a FCI. Je pravdou, že jsem ve svém článku necitovala žádné konkrétní dokumenty, protože jsem to nepovažovala za nutné. Proto některé pojmy ze svého článku upřesňuji.
Pojem kříženec - Ve svém článku píši, že „pojem kříženec není podložen FCI ani ČMKU“. Na tomto tvrzení si trvám. V žádných základních dokumentech FCI ani ČMKU, se pojem kříženec (anglicky crossbreed) nevyskytuje. Za základní dokumenty při tom považuji Zápisní řád ČMKU, Stanovy ČMKU, Stanovy FCI, Chovatelský a Výstavní řád FCI. A pravděpodobně pojem kříženec v těchto dokumentech nenašel ani pan Sobolík, jelikož ve svém článku uvádí úplně jiný dokument než výše vyjmenované. Navíc velmi zajímavý je jeho překlad onoho údajného důkazního pojmu, cituji: „cross breeding – meziplemenné křížení – kříženec“. Tento pojem totiž v překladu opravdu znamená meziplemenné křížení a ČMKU skutečně zná Křížení podle předpisů FCI a já o této skutečnosti ve svém článku přece také píši. Ale rozhodně se tento pojem nedá přeložit jako kříženec, tak jak to učinil pan Sobolík ve svém článku. Jsem si vědoma toho, že např. MVDr J. Kuhn tento pojem používal pro jedince z přilití krve při regeneraci fouska a používají ho dnes i někteří kynologové. Ovšem je třeba si uvědomit, že od těch dob uplynulo několik desetiletí a situace v kynologii se značně změnila. A proto pojem kříženec nabyl také jiného významu. Buďme upřímní, co si vybavíte, když se řekne kříženec? Většině běžné kynologické veřejnosti se vybaví pes neurčité rasy bez rodokmenu. A teď si představte, že takovýmto výrazem „kříženec“ nazve někdo Vašeho milovaného fouska s rodokmenem. Není to příjemné, a právě proto jsem vybízela ve svém článku k opatrnosti užívání tohoto pojmu – kříženec, který se v moderní kynologii pod patronátem FCI pro psy s rodokmenem FCI prostě nepoužívá.
Plnohodnost - Pan Sobolík zpochybňuje mé tvrzení v závěru mého článku, cituji: „Rovněž tak není pravdou, že takovíto jedinci jsou „ plnohodnotnými zástupci svého plemene.„ Stojím si za tím, že tito jedinci z přilití krve opravdu jsou plnohodnotnými Českými fousky se stejnými šancemi na uchovnění jako jedinci bez přilití krve. O omezeních na poli výstavním i chovatelském jsem ve svém článku přece také psala. Ale jsem přesvědčena, že nemožnost získání Interšampiona neznamená neplnohodnotnost jedince jako zástupce plemene ČF. A omezení v chovu? Dovoluji si podotknout, že FCI nijak neomezuje používání těchto jedinců z registru v chovu. Toto je plně v kompetenci chovatelských klubů (informace ověřena na ČMKU). Navíc podotýkám, že všichni chovatelé ČF jsou v chovatelských rozhodnutích omezeni při výběru krycího psa. Máme totiž přece chov řízený a o výběru třech vhodných chovných psů pro konkrétní fenu přece rozhodují oblastní poradci chovu. Ale přesto jsem i omezení na poli chovatelském ve svém minulém článku také specifikovala.
A navíc napadení plnohodnotnosti ČF z přilití krve nechápu. Když jsem s Českými fousky v roce 2008 začínala, obrátila jsem se s dotazem k této problematice právě na pana Sobolíka jako na tehdy ještě Hlavního poradce chovu. Dovoluji si z jeho odpovědi, kterou mi poslal dne 27.1.2009, citovat: „Mohu Vás tedy ujistit, že křížení, které provedl Klub chovatelů českých fousků ( KCHČF ) bylo plně v souladu s předpisy a Váš pes je plnohodnotným jedincem s Průkazem původu.“ A dále cituji: „Jakékoliv zpochybňování přilití krve není na místě a ničemu by neprospělo. Je to fakt!, který byl proveden s cílem prospět českému fousku.“ A nakonec cituji: „Je to český fousek se stejnými šancemi na uchovnění jako kterýkoliv jiný!“
Jedinec vedený v registru – Pro upřesnění uvádím citaci přímo ze Zápisního řádu ČMKU článek XII: „Průkazy původu, vystavené pro všechny jedince zapsané do registru musí být…“, dále cituji: „Interšampion nemůže být potvrzen FCI, pokud v 1. - 3. generaci průkazu původu je jedinec zapsaný v registru.“ Je jasné, že Zápisní řád ČMKU tento pojem zná a používá jej dokonce několikrát. Uznávám, že jsem se ve svém článku trochu upsala a místo „zapsaný v“ jsem napsala „vedený v“. Čtenáři ovšem jistě uznají, že významově pro účel mého článku je tento pojem naprosto shodný a rozhodně není žádným novotvarem, jak ho označil pan Sobolík ve svém článku.
Registr - O registru jsem se ve svém článku zmiňovala jen okrajově a zjednodušeně. Pro účely mého článku jsem považovala za zbytečné podrobně popisovat registry. Pan Sobolík k tomu měl ovšem připomínky, a tak opět uvádím citaci přímo ze Zápisního řádu ČMKU článek XII nazvaný Zápis do Registru, cituji „Při plemenné knize ČMKU existují 3 druhy registru: Pomocný (P), Zvláštní (Z) a Národní (N).“ Z tohoto myslím naprosto jasně vyplývá, že existuje Registr při Plemenné knize, a tento registr má tři druhy, viz předchozí citace. Potomci z první generace přilití byli zapsáni ve Zvláštním registru (v rodokmenech mají zkratku ZREG!!!) V registru jsou zapsaní i všichni další potomci, kteří mají jiné plemeno uvedené do 3. generace a mají proto ve svých rodokmenech zkratku REG. Takže opět si stojím za tím, že informace, které jsem napsala ve svém článku, jsou správné a nijak tedy nemystifikuji a neobelhávám členskou základnu. A ano souhlasím s panem Sobolíkem, ZREG není určen k zápisu kříženců, slouží totiž mimo jiné k zápisu jedinců pocházejících z plemenitby křížením dle předpisů FCI a jsou to proto jedinci zapsaní v registru.
Co se týče informovanosti nových majitelů, že si kupují jedince zapsaného v registru. Dám ruku do ohně za všechny chovatele, které znám a kterých se toto týká, že nové majitele svých štěňat na tuto skutečnost a omezení z toho vyplývající upozorňují a to včetně mě! Ale je třeba si uvědomit, že noví majitelé ČF si většinou jedou pro štěně proto, aby získali úžasného parťáka, jakým fousek bezesporu dokáže být. A chtít po chovatelích štěňat zapsaných v registru, aby strašili nové majitele rozsáhlými rozbory o tom, že štěně je geneticky odlišné od ostatních fousků, považuji za přehnané. Vždyť staří chovatelé mi jistě potvrdí, že geneticky odlišně jsou vybavena i štěňata z jednoho vrhu, natož po stejném rodiči nebo dokonce z různých spojení. A polemika o této problematice je opravdu na delší dobu. A zajisté mi dáte za pravdu, že žádný chovatel nemůže předem garantovat uchovnění svého odchovu ať už je štěně zapsané v registru či nikoliv.
A ano, pokud štěněti ČF (zapsanému v registru nebo ne) např. nevyroste zub, má nestandardní skus či výšku nebo jakoukoli jinou vadu vylučující z chovu, tak i takového fouska považuji za plnohodnotného zástupce plemene ČF. Jen se takový jedinec neuplatní v chovu. A připomenu skutečnost, že když je ČF zapsaný v registru, nijak to neovlivňuje jeho šance na uchovnění, a proto takovéto štěně považuji za plnohodnotného fouska.
Z několika rozhovorů s panem Sobolíkem jsem pochopila, že na přilití krve NKO mu dělá největší starosti krátké (nestandardní) osrstění a chybějící znaky. Tady bych ráda upozornila na skutečnost, že v populaci ČF se rodí krátkosrstá štěňata nebo bez znaků i rodičům, kteří nemají v rodokmenu NKO mnoho generací zpětně. Vychází to ze skutečnosti, že i mezi fousky bez přilití krve se vyskytují jedinci, kteří jsou nositeli vlohy pro krátké osrstění. A pokud se takoví dva jedinci sejdou při krytí, tak z takového spojení vzejde 25% štěňat s krátkým osrstěním nebo bez znaků (viz Genetika a šlechtění plemen psů, CSc Jaromír Dostál) a to aniž by tam bylo v rodokmenu přilití krve. Jako důkaz svého tvrzení uvádím výsledky Jarních svodů 2012 (Klubový zpravodaj 2/2013) nebo výsledky Jarních svodů 2013 (Klubový zpravodaj 2/2014). Kdo chce, jistě si najde sloupečky Znaky a Osrstění a v nich nestandardní jedince po rodičích, kteří přilití krve jiným plemenem nemají.
A ještě uvádím skutečnost, že naopak ze spojení z přilití krve NKO se rodí i štěňata, která nejsou ani nositelem vlohy pro krátké osrstění. Nechtěla jsem uvádět konkrétní případy, ale po reakci pana Sobolíka, se tomu nevyhnu. Jako důkaz tedy uvádím psa Ricky z Kyjovic. Čtenáři si jistě v chovné kartě tohoto psa najdou, že v rodokmenu má tento pes NKO ve 2. generaci, tedy poměrně blízko na vyštěpení nežádoucího znaku – krátké osrstění. Ovšem nejen, že tento pes má předpisově hrubé osrstění a výrazné znaky. Tomuto psu jsem na popud holandského chovatele nechala dělat genetický test zkoumající právě vlohu pro krátké osrstění. A ač má tento pes dědu NKO, tak není nositelem vlohy pro krátké osrstění. Takže tento pes z 2. generace přilití NKO je na tom z genetického hlediska osrstění mnohem lépe než jedinci bez přilití, kteří jsou i přesto nositeli vlohy pro krátké osrstění.
Nechci a netvrdím, že takto je to u každého štěněte zapsaného v registru. Příroda a genetika jsou mocná čarodějka a nelze proto paušalizovat. Tvrdit, že přilití krve NKO dopadlo špatně po všech stránkách, mi připadá přinejmenším velmi přehnané. Bezpochyby přineslo přilití krve NKO velmi výrazné zlepšení výkonu (viz článek Jar. Dostála ve zpravodaji 1/2002) a rozhodně není pravdou, že všichni jedinci zapsaní v registru po NKO dávají zákonitě v každém vrhu štěňata s krátkým osrstěním.
Troufám si tvrdit, že právě proto jsou tak důležité selektivní výběry do chovu. Každý jedinec je tam posouzen ne tzv. tabulkově, ale naopak individuálně zkušenou komisí za přítomnosti některého z oblastních poradců chovu.
Je věcí především chovatelské rady, výběrů do chovu, ale i samotných chovatelů, aby se skutečností přilití krve pracovali. A tady si na závěr dovolím citovat krásný závěr z odpovědi pana Sobolíka z roku 2009, cituji: „Záměrem chovatelské rady a výboru klubu je hledět vpřed a odchovávat ty nejlepší české fousky jak v exteriéru, tak i ve výkonu. A právě k tomuto účelu slouží evidence, datové základny a selektivní výběry. Pouze v případě, že poradci chovu i chovatelé budou mít co nejvíce informací, budou dějinami hýbat a nebudou dějinami vláčeni. “
Bc. Iveta Dočkalová