V časopise Myslivost č.12/2014 vyšel článek k připomenutí dvou výročí českého fouska v tomto roce a to 90let od založení předchůdce současného klubu - Spolek pro ohaře hrubosrsté - český fousek a 50 let od uznání českého fouska Mezinárodní kynologickou organizací FCI. /níže celý článek/ 
Dvě významná výročí českého fouska
Představovat českého fouska, naše jediné národní plemeno ohaře, odborné myslivecké veřejnosti v časopise Myslivost považujeme „za nošení dříví do lesa“, neboť již v základním mysliveckém kurzu se učí, že český fousek je všestranný, středně silný ohař s hrubou srstí, která se skládá ze tří druhů, patřící mezi kontinentální ohaře s kohoutkovou výškou 58-66 cm (58-62 feny, 60-66 cm psi), a že se jedinci vyskytují ve zbarvení bělouš a hnědák. Co se však ví i mezi odbornou veřejností již méně nebo vůbec, to jsou dvě velmi významná výročí, která český fousek a Klub chovatelů českých fousků, který jeho chov řídí, v letošním roce oslavil.
V letošním roce uplynulo 90 let od založení předchůdce našeho současného klubu, kdy byl v roce 1924 ustaven jako první z chovatelských spolků v tehdejší Československé republice Spolek pro ohaře hrubosrsté – ČESKÝ FOUSEK, který se následně v roce 1958 přejmenoval a dodnes, tedy 56 let, funguje pod současným názvem Klub chovatelů českých fousků. Název našeho klubu již nehodláme měnit ani v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, byť se změnilo sdružení na spolek, neboť máme za to, že náš název dostatečně demonstruje naši spolkovou právní formu.
Hlavně však uplynulo 50 let od uznání českého fouska Mezinárodní kynologickou organizací FCI. Byť byla žádost o uznání českého fouska podána shodně se žádostí o uznání českého teriéra již v roce 1963, došlo tak k paradoxu, kdy výrazně mladší plemeno českého teriéra vyšlechtěné Dr. Horákem, bylo uznáno dříve než historicky výrazně starší český fousek. Nicméně i přes odpor německé strany se podařilo a v květnu 1964 byl český fousek FCI uznán pod číslem plemenného standardu 245.
Vybrat někoho jmenovitě z celé plejády významných chovatelů a funkcionářů, kteří se zasloužili významným způsobem o rozvoj tohoto národního plemene, je velmi těžké, neboť každá historická epocha přinášela jiné těžkosti a vyžadovala překonávání jiných specifických problémů. Klub chovatelů českých fousků pořádá na počest tří nejvýznamnějších osobností, podílejících se na záchraně a rozvoji českého fouska memoriály nesoucí jejich jména. Jedná se o pana Františka Housku (Memoriál Františka Housky – MFH), který se podílel na záchraně a regeneraci českého fouska v době, kdy již byl český fousek považován za vyhynulého, MVDr. Josef Kuhn (Memoriál doktora Kuhna – MDrK), který po smrti Františka Housky převzal štafetu hlavního poradce a připravil veškeré materiály včetně dokladů o prochovaných osmi liniích pro uznání plemene FCI, a Ing. Jaromír Dostál, DrSc. (Memoriál Jaromíra Dostála – MJD), který jako hlavní poradce s tehdejším vedením KCHČF začal s významnou selekcí vedoucí k výrazné eliminaci lysivosti. Vedle těchto tří ikon českého fouska pak stojí desítky a stovky poctivých chovatelů, kteří i v době, kdy se fouskům nedařilo, nezanevřeli na jejich chov a dál českému fousku zůstali věrní a zachovali ho pro budoucí generace.
Je velkým pozitivem celého chovu, že Klub chovatelů českých fousků nepodlehl v porevolučních 90. letech minulého století tehdejšímu „neobyčejně módnímu“ trendu štěpení klubů a s výjimkou osamostatnění slovenských členů do samostatného klubu v souvislosti s rozpadem Československé federativní republiky (asi si všichni starší pamatují na tzv. „pomlčkovou válku“ v tehdejším Federálním shromáždění ČSFR a následné dělení Československa) si zachoval celorepublikovou jednotu, která mu nadále umožňuje pokračovat v řízeném chovu pomocí již dříve založených a dostatečně prochovaných linií. V současné době tedy v chovu českých fousků působí celkem 110 chovných psů a 220 chovných fen, přičemž počty chovných jedinců kolem těchto čísel každoročně oscilují a každoročně je uchovňován zhruba stejný počet mladých jedinců. Ti nahradí jedince, kterým vlivem dovršení věku (psi 9 roků, feny 8 let) skončí chovnost. Chováno je v celkem osmi liniích.
V posledních letech se chovu českých fousků daří, avšak zdaleka ne jako v minulosti, kdy bývalo v šedesátých a sedmdesátých letech zapisováno i 2.000 štěňat ročně. V roce 2011 bylo do plemenné knihy zapsáno 466 štěňat z 83 vrhů. V roce 2012 bylo do plemenné knihy zapsáno 402 štěňat ze 70 vrhů. V roce 2013 bylo zapsáno 429 štěňat ze 76 vrhů a v letošním roce k 30. 9. bylo zapsáno 358 štěňat z 60 vrhů. I tak patří český fousek mezi nejvíce zapisovaná plemena ohařů (spolu s německým krátkosrstým ohařem). Je škoda, že se tyto počty narozených štěňat neprojevují i na výstavách v počtech vystavovaných jedinců.
V souvislosti s chovem je třeba připustit, že chovné podmínky pro psy a feny českých fousků nejsou úplně jednoduché. I nadále je pro zařazení psa do chovu vyžadováno, aby absolvoval všestranné zkoušky alespoň ve II. ceně. Pro feny je vyžadováno absolvování alespoň podzimních zkoušek ve II. ceně. Všichni kandidáti chovu pak ještě musí splnit ověření loveckých vlastností, kde je zkoušena povaha, hledání a vystavování. Toto klubové ověření loveckých vlastností, které je pořádáno po jednotlivých oblastních pobočkách, nemusí absolvovat pouze jedinci, kteří na MFH, MDrK, MJD, MRK a MKP z uvedených disciplín získají nejhůře limitní známku 3 a soutěž úspěšně dokončí. Po stránce exteriérové je vyžadováno alespoň ohodnocení na výstavě VD velmi dobrý a výběr komisí určenou výborem KCHČF pro výběr do chovu, který se koná na každé klubové a speciální výstavě českých fousků. Výbor KCHČF si uvědomuje, že tyto podmínky, zejména po stránce výkonu, jsou náročné, ale vzhledem k požadavkům kladené myslivci na české fousky chceme nadále produkovat výkonné, pokud možno všestranné jedince a o snižování či zmírňování podmínek chovu vůbec neuvažujeme, byť je nám to občas navrhováno a vytýkáno.
Jak již jsme uvedli, je naším cílem produkovat výkonné české fousky, ale pokud možno i zdravé. S tím je spojeno i další, pro některé chovatele trochu nepopulární, opatření, spočívající v kontrole osrstění chovných jedinců. Jak je známo, chov českých fousků v sedmdesátých letech málem zdecimovala lysivost. Na základě vědeckých výzkumů a vědeckých prací přijal již v osmdesátých letech minulého století tehdejší výbor KCHČF opatření kontroly osrstění chovných psů v období měsíců ledna až března a fen při krytí a kojení. Na základě těchto systematicky prováděných kontrol byla vyřazena v té době řada pracovně vynikajících chovných jedinců, avšak došlo díky nim k výraznému snížení výskytu lysivosti. Postupně byly kontroly osrstění rozšířeny také na kontroly chovných fen v období měsíců ledna až března (zpravidla se provádějí společně s kontrolou osrstění chovných psů při spádové schůzi poboček), přičemž kontroly osrstění fen ve čtvrtém až šestém týdnu po porodu zůstaly zachovány (pochopitelně spadá-li kontrola osrstění v době vrhu do období ledna až března, provede se u feny kontrola pouze 1x u štěňat a není žádoucí, aby byla fena od štěňat převážena na spádovou schůzi). Tato opatření přispěla k tomu, že dochází každoročně k vyřazení několika chovných fen z důvodu lysivosti, což zároveň snižuje možnost dalšího rozšiřování lysivosti. Vůbec ohledně lysivosti nyní spoléháme na výzkum ve Spojených státech Amerických, konaný na Cornellově univerzitě, kdy má být zmapována DNA z krve námi vybraných českých fousků a budou jednoznačně detekovány geny, které alopecii způsobují. Pokud se tento výzkum podaří a KCHČF pevně v úspěch výzkumu doufá, zmapují se jednotlivé geny nebo skupiny genů, které způsobují, že se u jedince projeví lysivost. To by do budoucna znamenalo, že by stačil u kandidáta chovu pouze genetický test a okamžitě by bylo zřejmé, zda jedinec je nemocným (projeví se u něho lysivost, případně kdy), zda je přenašečem (sám je zdravým a neolysá, ale vlohu pro lysivost vede a při nevhodném spojení se u potomků projeví) nebo že je zcela zdravý. Lapidárně lze říci, že tak jako třeba u labradorů pro zařazení do chovu rentgenový snímek a následné posouzení veterinárním lékařem, zda jedinec netrpí DKK (dysplazií kyčelního kloubu) jakožto „předběžné“ opatření k zajištění čistoty chovu, bude u českého fouska postačovat analýza DNA a posouzení, zda má či nemá varianty genů způsobující lysivost.
V současné době KCHČF sdružuje na 1.000 členů a z tohoto pohledu patří k těm početnějším klubům. Činnost je organizována po oblastních pobočkách, které kopírují uspořádání bývalých krajů. Nejpočetnější pobočkou je pobočka Středočeská, která zahrnuje i členy a chovatele z Prahy a má 215 aktivních členů, naopak nejmenší je pobočka Západočeská, v níž je organizováno pouze 58 aktivních členů. Činnost KCHČF v době mezi konferencemi řídí devítičlenný výbor, chovatelské záležitosti připravuje sedmičlenná chovatelská rada složená ze sedmi oblastních poradců chovu. Klub v současné době velmi úzce spolupracuje s klubem v USA, s Klubem chovatelů českých fousků na Slovensku, v Holandsku, Německu, ve Francii. Český fousek je rozšířen na Kypru, v Kanadě, Belgii, Rusku, na Novém Zélandu a Jihoafrické republice, kde se narodil vůbec první vrh na černém kontinentu, a i s těmito chovateli udržujeme prostřednictvím mezinárodního sekretáře KCHČF Ing. Pavla Dostála přátelské styky a pomáháme jim v chovu. Víme i o rozšíření českého fouska v Polsku. Nicméně faktem zůstává, že většina českých fousků v zahraničí pochází z České republiky, v lepším případě rodiče či prarodiče.
Bohužel v letošním roce se majitelům a vůdcům českých fousků nepodařilo navázat na velký úspěch pana Vacka a Bora z Podřipské stráně, kteří společně uspěli na Memoriálu Richarda Knolla a vyhráli loňský jubilejní 75. ročník Memoriálu Karla Podhajského. I tak je nutné úspěch tohoto českého fouska zmínit, neboť v historii Memoriálu Karla Podhajského není mnoho vítězů z řad českých fousků. V průběhu letošních všestranných zkoušek však několik dalších fousků dosáhlo na 480 bodů v první ceně a jejich vůdci je budou moci přihlásit na nominační soutěž na MRK v roce 2015. Jsme přesvědčeni a doufáme, že v nadcházející nominační soutěži budou se svými českými fousky úspěšnější než ti účastníci v letošní a naváží na dřívější úspěchy panů Vacka, Staňka nebo Ing. Jaroslava Novotného, které oni se svými fousky dosáhli.
Věříme, že český fousek jako svébytné národní plemeno ohařů je životaschopné, byť podle počtu ročně provedených zápisů štěňat se řadí mezi takzvaně málopočetná plemena. Všestranná pracovní výkonnost, otužilost, náruživost při práci a lehká cvičitelnost, stejně jako milá, přítulná a kamarádská povaha z něho dělají univerzálního psa jak pro lov, tak na společné soužití s člověkem, kde jeho povaha vynikne. Zájmu myslivců o českého fouska, vedle zlepšujícího se výkonu, určitě nahrává i podpora za zkoušky lovecké upotřebitelnosti, poskytovaná majitelům českých fousků ze strany Ministerstva zemědělství. Myslíme si však, že jak zkušení chovatelé, tak zájemci o naše národní plemeno oceňují péči, která je při kontrolní činnosti vynakládána na boj s lysivostí a faktu, že pes či fena, u kterých se lysivost projeví, jsou z další reprodukce nemilosrdně vyřazeni a vloha pro lysivost je příslušnými funkcionáři klubu pečlivě sledována a evidována. I proto si myslíme, že je o budoucnost českého fouska dobře postaráno, protože fousek prostě do našich luhů a hájů patří. Ne nadarmo se říká, že český fousek je pes pro Českou krajinu.
Péče, jaká je v současné době chovu českého fouska ze strany KCHČF věnována, nemá v zahraničí obdoby, ať je to prováděním systematické kontroly osrstění chovných jedinců a následným vyřazováním z chovu všech, u nichž se lysivost projeví, nebo ověřováním povahy a vrozených loveckých vlastností při OLV pořádaných naším klubem, je jakousi zárukou kvality našich českých fousků odchovávaných jak zkušenými chovateli, tak chovateli, kteří s chovem českých fousků začínají. Proto je rozhodně lepší, aby se zájemci o štěňata českých fousků obraceli na naše chovatele členy KCHČF nebo ty, kterým poskytuje KCHČF chovatelský servis, než aby dávali přednost pochybným zahraničním importům, kde není povaha ani kvalita osrstění sledována. Zájemci o štěňata se klidně mohou obrátit na oblastní poradce chovu nebo funkcionáře klubu, jež jsou uvedeni na webových stránkách KCHČF (www.cesky-fousek.cz), a kteří jim informace o nově narozených štěňatech nebo štěňatech k odběru rádi poskytnou.
Autoři:
Mgr. Jaroslav Rataj – jednatel KCHČF a předseda Středočeské pobočky KCHČF
Ing. Jaroslav Havlát – hlavní poradce chovu KCHČF a oblastní poradce Středočeské pobočky
Fotografie: archiv autorů