Memoriál Karla Kiewega a český fousek

       Dovolte mi se s vámi podělit o můj zážitek z Memoriálu Karla Kiewega, který pořádal Klub dlouhosrstých ohařů ČR.

Na tento memoriál jezdím již řadu let jako vůdce nebo jen jako podporující korona. O to víc mě potěšilo, že letošní rok jsem obdržel delegaci na rozhodčího. Velice rád spolupracuji s tímto klubem pro jejich otevřenost a velice milý přístup ke všem plemenům ohařů.

Vše se odehrávalo v Libějovicích u Vodňan. V této malebné jihočeské vesničce, samozřejmě v Restauraci u Kiewegů, bylo centrum dění Memoriálu, kde jsme byli hned ráno velmi vřele přivítáni.

      Následovala porada rozhodčích a vrchní rozhodčí pan Jaroslav Šíma st. přiděloval rozhodčím jednotlivá pracoviště. Mě bylo přiděleno pracoviště v lese na barvách a mými kolegy byli velice zkušení rozhodčí pan Lukáš Vlas a pan Michal Klasna. Na vlečky byli přiděleni rozhodčí paní Lucie Viturková a pan Jaroslav Šíma ml., na drobné disciplíny pan Karel Petrmichl a pan Tomáš Skalický a na pracoviště na vodě – disciplíny na hluboké vodě Bc. Alena Brůžková s panem Petrem Bubou a disciplíny v rákosí pan Zdeněk Horák a pan Jan Bezděk.

      Na nástupu jsem byl mile překvapen účastí čtyř zástupců českého fouska na tomto memoriálu. Oba dva dny nás i čtyřnohé kamarády sužovalo nesnesitelné horko. Oázou pro všechny byl perfektní catering zajištěný Restaurací U Kiewegů.

Přišla neděle odpoledne a bylo dobojováno, spočítáno.

      Při vyhlašování výsledku mé fouskařské srdce zaplesalo. Podruhé v řadě i historii tohoto memoriálu byl vítězem český fousek. Letos se jím stal Ezar od Hlavníku, vedený paní Zuzanou Dvořákovou a ziskem plného počtu bodů - 340 b. Tento pes je ze stejného vrhu jako moje fena Ezra, která se mnou tento memoriál vyhrála v loňském roce. Na druhém místě se umístila fena, též českého fouska, Arleta z Klučovské hory, vedená panem Jaroslavem Voříškem a na třetím místě se umístil pes výmarského ohaře Clif od Sv. Petra v okovech, vedený panem Václavem Kulhavým.

Upřímně jsem za Zuzku moc rád, jelikož vím, kolik úsilí výcviku věnovala a jaké útrapy si v loňském roce s Ezarem prošla (těžká zlomenina předního běhu) a vidím v něm dalšího dobrého chovného jedince.

      Nezbývá mi nic víc, než poděkovat Klubu dlouhosrstých ohařů ČR za uspořádání úžasného memoriálu, všem, kteří se na organizaci akce podíleli a v neposlední řadě rodině Kiewegových za jejich obětavý přístup.

Proto provolávám OHAŘŮM Zdar!