Jak jsem vybíral štěnata do Skotska
Radek Kováč
Plán se zrodil před několika lety, kdy jsem se se svým mladým rotvajlerem přestěhoval do Skotska do Highlands. Jelikož tu nejsou žádne kynologické kluby jako máme v Čechách a v okruhu několika set kilometru vůbec žadné psí tréninkové kluby, začínal jsem v tréninku svého psa experimentovat a učit ho aportovat i drobnou zvěr, naučil jsem ho, aby zalehl na povel, když chtěl začít honit vysokou (Jelen Evropský je tu přemnoženy a srnců je tu také spousta) a další praktické věci ve spojeni pes-zvěř. Začínal jsem se vice a vice zajímat o tematiku loveckých psu, zvlaště loveckých psu ve skotských horách. Loveni jelenu je zde velice populární už jen kvůli jejich počtu a škodám spáchaných na lesním porostu. 
Velmi populární je tu jako sport odstřel pernaté zvěře jako bažantů a tetřívku, který se provádí bud jako hromadná naháňka ke střelcům anebo střelec postupuje s psovodem a střílí pres psa většinou ohaře, kteří jsou stale vice žádaní jak mi bylo řečeno na panství, kde jsem pracoval v lese. Hned jsem si vzpomněl na fousky. 
Další psi sportovní odvětví, kdy jsem se jen utvrdil v rozhodnutí, že si v budoucnu pořídím české fousky je canicross, který jsem tu začal provozovat se svým rotvajlerem a později se stal dvojnásobným skotským šampionem. V těchto tažných psích disciplínách vévodí opět ohaři pro jejich rychlost a stale notnou dávku sily. Četl jsem o lovcích ve Skandinávii, co mají lovecké psy, co použivají na skijoring či táhnou saňové spřežení a zároveň je použivají za účelem lovu. Začátkem letošního roku přišlo konečné rozhodnutí můj plán realizovat. Rozhodl jsem se si vzít několika měsíční dovolenou, v podstatě dat výpověď a po návratu si založit firmu na trénovaní, venčení a výchovu psů se svou přítelkyni, která je kvalifikovaná trenérka a veterinární sestra a vzít si tolik volna, kolik bude výchova štěňat vyžadovat. 
Spojil jsem se s panem Dostálem, který je mezinárodní sekretář klubu chovatelů CF, který mi pomohl najit vhodné jedince, fenku i psa, kteří by v budoucnu mohli byt vhodní pro chov. Nyní je jim sedm měsíců a dělají mi velkou radost. Pomalu a postupně jim představuji nove sporty či pracovní úkony s ohledem na jejich věk, jelikož mám rád, když se štěňata vychovávají bez nátlaku a buduje se pouto mezi psovodem/vůdcem a psem a přirozeně se rozviji jejich schopnosti. V současné době očekáváme vyjádření britského kennel clubu o uznání plemene český fousek o které jsme zažádali. Zatím budoucnost a pracovní využití mých fousku vypadá velmi slibně a nemohu se dočkat, až z mých štěnat vyrostou statní psi připraveni prokázat jejich kvality při lovu i sportu. 
